Český strakatý pes - Nela - Dafné Velký dar

Po náročném konci akademického roku jsme prchli z knihoven směr divočina! A Nela u toho nemohla chybět. S průměrem 15 km denně se nám každý den podařilo Nelu utahat do značně vláčného stavu:-) Konečně!

U Černého jezera

Šumava se nám všem moc líbila. Nám protože tam bylo hezky a celý den jsme trávili výšlapy venku, Nele protože mohla lítat a hledat zbytky jablek od turistů (naštěstí nic jiného). Zkrátka za 5 dnů jsme dohnáněli celé prázdniny a povedlo se:-). Z Modravy jsme vyráželi na Tříjezerní slať, Březník, Bučinu a prameny Vltavy, k Vydře a  a delší výlet k Černému a Čertovu jezeru. Samosebou, u největšího vodopádu Šumavy na Bílé strži nám došly baterky ve foťáku, ale byli jsme tam!

Nela u Tříjezerní slati.

Cestou k Prášilům

Pravdou je, že večer jsme většinou vypadaly nějak takhle - jen Rudolf byl dost bdělý na focení.

Smějící se Nela na mechu. Tahle fotka mi připomíná, jak byli páníčci Chrupky na Šumavě, a myslím, že psali, že se Chrupka naučila sedat si sama od sebe na kdejakém mechovém palouku a u potůčku. Nela dělala to samé a nadějně vyhlížela, kdy za to dostane piškotu.

 

Skoro pokaždé jsme měli pocit, že je les nějaký jiný, než na předchozím místě, takže se nám zeleň a příroda nijak neomrzely. K té pestrosti bohužel taky přispěly další faktory. Jednak kůrovcová kalamita, která zde řádí v posledních letech, jednak orkán Kyrill, který toho taky hodně pokácel a pak lidi s pilama, kteří tím kácením možná zachraňují přírodu, ale jak, to mi moc jasné není.

Krajina u Březníku. Podle průvodce z roku 2000 jeden z nejkrásnějších výhledů Šumavy, dneska poněkud mrazivý.

Ale kousek dál u Modravského potoka už je zase hustší les.

Český brodivý pes v akci - Modravský potok byl studený, ale za teplého zářijového dne se pes nějak osvěžit musel.

Nela na cestě k pramenům Vltavy. Takový typický pohled našich šumavských dní - pes pár metrů na cestičce před námi a zastavuje se a ohlíží se, jestli už jako jdeme.

Pohled z Bučiny do Německa

Rudolf s Nelou při odpočinku. Nela čeká, až začneme svačit, aby se taky mohla posilnit na cestu.

Skok za šiškou. Ulovit tento snímek mě stálo cca 30 fotek, na nichž buď pes nebyl vůbec, nebo už byl v doskokové či ještě přliš odrazové poloze. Dělat strakáčům promo je řehole.

Naše fotomodelka u stáda krav (pro jistotu na vodítku, aby jsme ji mohli zastavit, kdyby se rozhodla s nimi kamarádit).Tohle jsme fotili předposlední den, kdy už byla Nela zvyklá na foťák a ochotně se natáčela směrem k nám a stála a čekala, až to vyfotíme, pochválíme, odměníme. Piškot jsme radši vzali celý pytlík do baťohu, protože tolik se jich nám do kapes ani nevešlo.

O té kůrovcové kalamitě už jsem se zmínila, tady ještě český strakatý lýkožrout - kalamita pouze lokálního rozsahu a jen někdy :-)

Na Šumavě taky občas potkáte kolegu psa, pravda docela výjimečně, a výjimečně ho i páníček nechal pohrát. Tenhle sympaťák Pedro (nenechte se zmást vyceněnými klofáky) byl ale svolný k pořádnému řádění.

Jedna z posledních společných fotek z mechu a kapradí, Nela je prostě v pohodě

A aby to nebylo jen o naší Nele.U Turnerovy chaty na řece Vydře mají ve výběhu nádhernou vydru - teda mě aspoň dost uchvátila,protože jsem jí naposlet viděla v ZOO. Taky uměla efektně žebrat pod kuchyňským oknem u kterého měla výběh, čímž mi někoho nápadně připomínala. Z okna nic nevypadlo, takže se nakonec zklamaně stáhla do stínu. Prostě zadarmo se fotit nebudu.