Český strakatý pes - Nela - Dafné Velký dar

I přes velikonoční víkend jsme pokračovali ve vysokém výletnicko-dobrodružném tempu. Dokonce natolik úspěšně, že v pondělí večer Nela odpadla do postele a nechala naše návštěvníky neoťapkané!

Rudolf s Nelou na louce, v pozadí Vltava.

Kupodivu jsme i tentokrát stihli zavítat na obě chaty, protože vzhledem k blížícím se závěrečným studijním povinnostem tam budeme asi až do léta/podzimu dost absentovat.

Nela v autě - skutečný příběh:-)

Nele dálkové přesuny autem nijak nevadí. Ten, kdo špatně snáší cestování se psem, jsme totiž my. Nela se snaží navzdory všem našim opatřením (psí autodece, připnutému postroji, povelům, křiku a pamlskům házeným do té jámy lvové přes rameno) prodrat do přední části auta, nejlépe k řidiči... Za tímto účelem tak poboří autodeku ve středové části a škrtí se na postroji, natahujíc hlavu tak, aby si ji mohla opřít o řidiče či spolujezdce, protože tam ve předu to přece musí být zajímavé! Jenže Neliny průniky vpřed jsou provázeny šíleným sípáním, jak visí na postroji, který by ji měl brzdit. Navíc, pokud selže prodrání vpřed, tak si Nela chytře vymyslela, že se deka dá podlézt - to je pak ještě horší sípání, protožě už visí opravdu snad jen za krk a hrudník. Tím si obvykle rozlije misku s vodou a o zábavu (koupání) tak máme postaráno. Navíc Nela nějakým způsobem už pozná, když se blížíme k obvyklým cílům (na chaty, k mámě apod.) a začne skučet, že už teda jako chce vystupovat. Za vzniklého virválu pak vyvíjí ještě větší usílí, dostat se ven, ven, VEN! Tato fáze, běžně označovaná jako "vystupování" je v naší domácí terminologii přejmenována na "vypouštění lva z klece". Poškrábáni se vyhrabeme z auta i my - dvounožci, z nichž jeden vlaje na vodítku a snaží se psa, rozbíhajícího se všemi směry uklidnit, což se po chvilce většinou podaří.

Pravdou je, že zmíněný popis platí ve většině případů pro cestu "tam" (kamsi) , na zpáteční cestě Nela vzadu tiše spinká stočená do klubíčka. A to hlavně díky tomu, že je umořená z předchozích několika hodin pobytu na chatě, výletě či návštěvě. Nela zkrátka cestuje moc ráda. My s ní teda taky, ale někdy to v autě vypadá jak v cirkusu při krocení lvů:-)

Tentokrát si nejdřív Nela užila běhání na chatě. Velkou zásluhu na totální únavě Nely již od brzkého odpoledne měl syn našeho souseda Ondra, který s Nelou moc rád cvičí různé povely a blbne po zahradě tak, že Nela lítá celá šťastná okolo. Většinou poznáme, když mají dost podle toho, že Ondra už Nelu nehoní a Nela místo štěkání sípe:-)

Nela vzorně sedí a čeká na klacek.

Nový povel "hop" přes bedýnku.

Český strakatý pes zahradníkem: Nela při kontrole jámy pro stromek, vykopané Rudolfem (Zn:když s rýčem a krumpáčem, tak ve stylu nedbalé elegance:-))

V neděli jsme si udělali kratší výlet na Slapy. Žijíc v dojmu, že v Praze už všechno možné kvete, byli jsme poněkud zklamáni, že zem je poněkud vyprahlá a listí se ještě nerozvinulo. Každopádně, Nela se napásla dostatečně, protože tráva už roste.

Zdržuju Nelu od jiných a zajímavějších věcí:-)

Pod slapskou přehradou...

A na jih...

..a na sever.

Po schoďoch nám to zdaleka nešlo tak rychle, jako Nele.

V pondělí jsme se ještě stavili na obědě u táty, takže mám konečně pekné fotky s Dannym, které se neutápějí v šeru. Kromě behání se Nela vyčerpala žebráním u slavnostního oběda. Ale už se to zlepšuje, nedala ani jednou packy na stůl!

Danny a Nela, skoro to vypadá jako fotka po odluce:-) You say yes, I say no...

Ale tady už je harmonický obraz - sjednocený pohled směr piškot (mimo záběr).

Jarní strakatá idyla.