Mezi beránkem a drakem

Tzv. postflámový look - těžko uhádnout, co má Nela za lubem: zda bude až nadpozemsky hodná nebo v následujících okamžicích začne na svém oblíbeném baťohovém stanovišti nějakou lumpárnu: rozkousávání víček od petek, šišek a pokud nebudeme pozorní i samotného baťohu.

 

V dobrém rozmaru - Nelina oblíbená pozice po návratu domů - jeden z nás ji má na klíně a druhý ji muchlá ušiska, případně fotí:-)

Doufali jsme, že křeslo už máme zpět pro sebe, ale v poslední době jej Nela opět považuje za svou vyhlídkovou věž, na které bdí, zda se moc neflákáme:-)

Občas z něj i sleze, aby mohla bezprostředně sledovat dění na domácí síti.

Předminulý týden jsem chtěla dát na Nelin web článek s nadpisem "Pomoc puberťák!", ale nakonec z toho sešlo. Už jsem neměla moc sil po všem tom pískání a volání "ke mně", na které Nela reagovala úprkem na opačnou stranu, případně oběhnutím celé louky ve Stromovce. Tenhle týden začínám být už trochu nervózní, protože Nela přibíhá většinou na první přivolání a dokonce ke mně příbíhá každou chvilku i během hraní s ostatními psisky.

Pro tohle chování se u nás ujal termín "podezřele hodná", který ovšem není náš původní, ale přejatý od Zuzky - podezřele hodná byla totiž Bela, když měla zánět dělohy. Navíc je Nela zase o dost mazlivější, což jsme moc rádi, protože chovat ji jako malou byl spíš zápas ve volném stylu, z něhož jsme málokdy vyšli bez škrábanců. Snad to nebude žádná choroba a třeba nás čeká jen hárání, o čemž možná svědčí zvýšený zájem některých pejsků.

Podobné překvapení bylo, když se Nela při cestě tramvají na psí louku za Jagou a Borem do Libně ani příliš nepokoušela o servání košíku. Škoda jen, že jsme tu procházku naplánovaly na čtvrtek, kdy byla nejhorší vichřice. Nela s Jagou si jsou dost podobné, což je ale někdy spíš nevýhoda - obě chtějí mít navrch a nechtějí, aby je ta druhá porazila, a tak se někdy nepohodnou a pěkně na sebe vyjedou. Doplněno o strakáčí skučení to nevypadá zrovna harmonicky, ale nutno podotknout, že si nic neudělaly a na okřiknutí si daly říct. Doufám, že se zase brzo uvidíme, protože je fajn být někdy taky ve strakáté přesile, kdy je zjevné, že se asi přece jen nejedná o voříšky:-)

Na závěr aspoň pár fotek z přesvíkendových procházek do Stromovky, během kterých nefoukalo o moc míň než v Libni. K radosti psů, kteří tak mají spoustu klacíků na hraní a ke starostem páníčků, jestli pod tou kývající se borovicí projít.

Nela a neznámý...

Strakáč Bert (Tyrkys) - jeden z několika strakáčů, které můžete v Dejvicích a Bubenči potkat. Bohužel na fotku se vždycky otočil, tak snad příště.

Honička - Nela v závěsu jako poslední, což ji však nijak neodrazuje.

Nelin oblíbenec Bruno, který jí na jaře zlákal k prvnímu koupání v životě v tůni u Šlechtovky. Od té doby pro něj má slabost, navzdory tomu, že ji v létě tahal za stopovačku, kam se mu zlíbilo (mimochodem - taky čtyřikrát dokola kolem jedné lavičky, naštěstí ty dvě paní měly pochopení a psa a tak zvedaly nohy při každé otáčce).