Český strakatý pes - Nela - Dafné Velký dar

Tenhle víkend jsme strávili nadmíru strakatě. Nejprve jsme se stavili v chovatelské stanici Velký dar, odkud Nelu máme. V neděli ráno jsme vyrazili na procházku s dalšími strakáči a jejich páníčky, kterou jsme přidružili k výstavě psů v Letňanech.

V sobotu byla Nela trochu zaskočená, protože ji máma Asta Tyrkys a teta (nebo prateta nebo co já vím:-) Elba Libachar na uvítanou pěkně prohnaly a nenechaly se od ní mordovat. To se jí zatím mockrát v životě nestalo, takže se docela i ochotně a bez boje podřídila starším a rozumnějším:-) Když nemohla vyhrát, aspoň kradla oříšky ve velkém a roznášela je Drašarovým po zahradě. Nela s Astou jsou si docela podobné - fyzicky (i když Asta je po šťeňátkách o něco statnější než Nela) i povahově. Tím pádem došlo ke srážce dvou mazlivých žárlivých fenek, kterou Asta vyhrála a s úspěchem si vydobyla většinu mazlení pro sebe, což byl pro Nelu další šok, neboť obvykle se umí velmi šikovně vetřít, kdykoli si chci pohladit někoho jiného než ji.

S mámou Astou.

Honička s Elbou.

Zleva Nela, Elba, Asta.

Fotky z nedělního procházky v Letňanech u výstaviště jsou tentokrát zvlášť ve fotoalbu, protože jich je více. A bylo by jich ještě víc, kdyby nebyla taková mlha a bylo aspoň o něco víc světla. Takto nám vyšla asi stovka zrnitých fotek s rozmazanými flíčky na zelenošedém pozadí:-)

Sešlo se 10 strakáčů a vedle "kmenových" účastníků jako Bela, Ford, Argo a Bonarosa dorazili i mladší strakáči: Akim Dakam, Jaga (Agáta Vrtichvost z usedlosti), Žofka (Amazonka Vrtichvost z usedlosti), Oliver (Aby Ale Czech originál), Agis (A Však Czech originál) a Finn (Flíček z Kraje krkavce). Snad jsem na nikoho nezapomněla:-) Aby nedošlo k mýlce - myslím, že žádný z výše uvedených strakáčů se výstavy nezúčastnil. Nicméně jsme vymýšleli, v čem by naši miláčci mohli excelovat a zkusíme prosadit nové výstavní kategorie: táhnutí na vodítku (zde máme s Nelou velké ambice:-)), vlečení saní (bohužel ještě nebyl sníh, ale zkusíme to) apod.

Díky tomu, že více jak polovina strakáčů na srazu byla mladší než Nela, nebylo tentokrát to naše zvíře nejživější a docela zapadlo, ba dokonce, vzorně příbíhala na přivolání a nevymáchala se ani v zoraném poli! Nela si nejvíc hrála s Finnem, se kterým si hrála už na jaře v Ďábličáku a v Pikovicích, ale tehdy byl přece jen o něco menší. Chvílemi se k téhle dvojce připojovaly Jaga s Žofkou, ale jak procházka pokračovala, bylo čím dál tím těžší sledovat, kdo s kým si hraje, protože všichni neustále běhali kolem dokola a páníčci rotovali kolem své osy ve snaze mít aspoň minimální přehled. Velmi populární byla díra v zemi, kterou strakáči snaživě prohlubovali a s chutí si doplnili svůj mokrý kožich o jemnou vrstvu bláta.

Chtěli jsme se podívat, jak vystavují strakáči, ale asi kolem jedné jsme čekání a obcházení hal vzdali a jeli domů. Dívali jsme se aspoň jak vystavují jiní a protože zrovna největší aktivita byla u pudlů, nestačili jsme se divit. Opravdu si nedokážu představit, jak bych Nelu přesvědčila nebo vycvičila, aby stála na kleci jak prkno a nechala se šlechtit až do úmoru (ne že by na ní bylo co šlechtit:-) ), asi je to činnost pro jiné psí povahy, než je naše dračice.

Ale přeci jen i my občas musíme smýt bláto, takže jsme po příjezdu domů dostali Nelu do vany a po delší době ji opět pořádně umyli. Nela celou potupnou proceduru prokvílela tak žalostně, že si naši sousedi asi myslí, že jsme psa podřízli. Následovalo odpoledne plné vyčítavých pohledů, doprovázených chvěním - jsme holt tyrani, ale Nela už má zase bílé a nikoli šedivé bříško:-) Tak teď čekám, jestli využije nejbližší příležitosti a vyválí se v nějakém humáči, aby získala zpět nějaký zajímavý odér.

Další vyprávění o strakatém setkání v Letňanech můžete nalézt na stránkách Bely a Jagy.