Kafe, cigára a šavle

Pokoušet se psát bilanční článek po roce, odsuzuje webové stránky skoro k zániku. A tak rovnou napíšu, jaké to je, když my - holky z vyšehradu - vyrazíme do centra.

Nela v roce 2008

Kliknutím na obrázek se dostanete do webového alba Picasa.

A rovnou, pěkně vyštafírované, na Václavák pokud možno. A ještě lépe do vskutku fancy podniku Kafe a cigára, co je vedle Světozoru. Není to podnik, kam bych chodila často, ale v důsledku komunikačních šumů došlo k záměně... ALe konec konců, proč se jednou za čas nerozšoupnout, název klasika, interiér luxus ... a dokonce, Nele je dovoleno jít dovnitř na skvostné parkety a poblíž ( k Nelině nelibosti ne na) koženým sedačkám.

Setkání po dlohé době s holkama z prnvího gymplu probíhalo v poklidu, pravda, nikdo se u našeho stolu neobjevoval ani po 15 minutách, ale co. Nicméně, atmosféra byla opravdu všelijaká a rozhodly jsme se změnit lokál. Což jsem vítala u kvůli Nele, protože se tvářila opravdu nešťastně, uši jak stažený zajíc. Narozdíl od jiných podniků, jsme si nevyprosily ani misku s vodou (a to jsou kavárny, kde Nela dostává vodičku a piškoty dřív, než my lidé obrdžíme aspoň nápojový lístek!!!)

Zkrátka, ani Nela nebyla spokojená, což dala najevo poměrně jasným psychosomatikcým příznakem a začala zvracet. My, majitelé psů tzv.blicích, tj. psů provádějících tento fyziologický proces aspoň dvakrát do týdne již máme vybroušené reakce na zvládnutí situace (tomu se řáká práce pod stresem :-))Ovšem přiznávám, že i mě to na chvilku vyvedlo z míry, protože se nýám ještě nikdy nic takového nepřihodilo, ani ve IV.cenové skupině.

V luxusní kavárně byl se zvracejícím psem trochu problém, že. Při prvním příznaku jsem popadla Nelu za kůži, hodila si jí přes rameno a prchala ze vzdáleného nekuřáckého koutku ke dvěřím, tak trochu doufajíc, že včasným zákrokem uchráním vybavení podniku i svůj ohoz před nečekanou změnou designu. Stihly jsme to ven jen tak tak, Nela spokojeně vyzvrátila šťávy (za mého povzbuzování, jaká je šikovná). Lidé na zastávce ve Vodičkově ulici na nás koukali dost divně - já bez bundy a pes, který přebral už tak brzo navečer.... Poklidily jsme spoušť a jako správné dámy elegantně převzaly bundu a kabelku od kamarádek, které mezitím zaplatily a šly nás hledat ven.

Nakonec jsme se shodly, že Nelin akt vskutku odpovídal podniku. A taksi říkám, že i když je Nela mnohem klidnější a rozumnější, vždycky mi dokáže připravit trochu adrenalínu na víc, jako bonus.

Bonusem bylo, že jsme našly jiný podnik a spokojeně tam dlely až do půlnoci.