Český strakatý pes - Nela - Dafné Velký dar

Ano, strakáči mají v popisu plemene, že jsou přizpůsobiví. Ale co to přesně znamená si každý definuje jinak. My jsme si původně mysleli, že to znamená, že se pes přizpůsobí nám. Chyba, existuje i jiný pohled...

Tak třeba pohled naší Nely, ta za přizpůsobivost považuje to, že si přizpůsobíme my lidé, od čeho jiného bychom tu taky byli. Tuto koncepci přizpůsobivosti na nás aplikuje již od štěněte a dá se říci, že úspěšně. Jednou z mála věcí, kterou jsme si vydobyli, podle naší původní koncepce přizpůsobivosti bylo raní vstávání. Vzhledem k velmi soví povaze naší domácnosti a nepravidelnému režimu studentů potažmu správců sítě se u nás vstává velice pozdě. Nechci říkat v kolik, ale "raní" venčení prostě není vhodný výraz. Nela byla od paní chovatelky naopak zvyklá na brzké vstávání, první den vyskotačila v půl šesté ráno (=noc), že si jdem hrát. Zkusila to ještě jednou, ale pak se PŘIZPŮSOBILA a rozhodla se přizpůsobit našim zvykům. Z postele tak většinou nevyhání pes nás, ale spíš tak kolem poledne jdeme omrknout, jestli už Nela vstává a půjde se ven, nebo jestli tam ještě leží na krovkách, packy vytrčené do vzduchu a hlavu otočenou, abychom jí mohli obdivovat i ve spánku.

Co se týče ale jiných věcí, tak jsme se PŘIZPŮSOBILI my. Čím déle jsem z domova, tím víc si to uvědomuju, když slyším, jaký je doma beze mně denní režim. Třeba že večer když už to ponocování Nelu nebaví si zamručí, aby mohla jít do ložnice, nebo že nespokojeně mručí a jde si ostentativně lehnout jinam, když sebou ve spánku moc meleme a budíme ji, nebo že se psovi sypou granule nikoli každý den podle dávky, ale podle toho, jak je zrovna ochotná žrát. Ostatně zažili jsme i období, kdy Nela granule jako malá žrát nechtěla, pokud ji nějak nezaujaly, takže jsme sypali z granulí cestičky po pokoji, nebo jsme je cvrnkali poblíž Nely a řeknu vám, že přecvrnkat misku granulípro štěně je docelá zápřah pro šlachy a jemnou motoriku.

Nyní jsme ve fázi, kdy už jsme se smířili s tím, jak to doopravdy je s přizpůsobivostí - že si musíme zvykat hlavně my - a občas si nenápadně prosazujeme takové výsady, jako že když se jede v autě, tak se nešlape po řidiči apod. Nela je spokojená a my taky. Je to vlastně jenom o tom úhlu pohledu :-)